PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další deska, která vyráží ze zákopů, ve kterých odpočívá domácí gotický kult zvaný XIII.STOLETÍ. Bohužel se mi stále nezdá, že by BRATRSTVO LUNY z těchto pozic vyráželo směrem kupředu, spíše se stále vrací a obrací k materiálu již mnoho let vytvořenému. Celý hudební zápis na druhém studiovém počinu kapely budí dojem, že někdo obtahuje kontury již hotového obrazu. Co tedy od novinky BRATRSTVA LUNY očekávat? To samé jako od XIII.STOLETÍ v jeho nejsilnějších letech, jen v mnohem naředěnější formě. Jednoduché strojové bicí, které se většinou pouze omezují na určování rytmu, k rozsáhlejším samostatným akcím se pouštějí jen velmi zřídka. Prim hrají všudypřítomné klávesové plochy a melodická kytara, která buďto hraje nosnou melodii nebo pouze cinká na pozadí.
Většina pěveckých aranží se ustrnule drží Petroštěpánovské polohy a několika mála tónů, na kterých se cítí přiměřeně jistě. Člověk, který má originální vzor BRATRSTVA LUNY alespoň trochu naposlouchaný, musí zákonitě slyšet i velmi podobnou slovní zásobu, která je obsažena v textech. Otázkou zůstává i to, zda-li lze žánrově podobnou kapelu v domácí kotlině udělat i podle jiné šablony nebo jestli každý pokus bude znít jako slabší odvar nestorů české gotiky, která odkojila drtivou většinu příznivců stylu. Postup kupředu oproti desce minulé cítím v hudbě jako takové, na které je znát více vlastní práce a vlastních nápadů a barevnější použití kláves, ale na to, aby za touto maskou nebyla cítit tvář Petra Štěpána, je to stále málo.
Opět tu máme další obtahování kontur slavných obrazů z dílny mistra Petra Štěpána.
4,5 / 10
1. Déjá vu
2. Karneval recyklovaných halucinací
3. Vampyrismus psýché
4. Utrpení z přežití – Pacific Elegy
5. Tělo je chrám
6. Stín nad Toledem
7. Volání mrtvých básníků
8. Arbiter Elegantiae
Clamare (2021)
Carpe Diem (2014)
La Loba Ante Portas (2011)
Goethit (2009)
Gotická duše (2007)
Vydáno: 2009
Vydavatel: LunArt Records
Stopáž: 47:09
Produkce: Hrabě R.X. Thámo Studio: Kobdzey
Death,Black,Trash světové skupiny neobtahují kontury samy sobě navzájem? Hm...XIII. Století může být pro Bratrstvo vzorem,tak jako jsou jiné kapely pro ostatní. Tak jako i já mám XIII Století rád. Slovní zásoba?Aha....blood,death,kill,lost,black ještě,že angličtina je tak originální,že? Texty BL obsahují dokonce i slova,které jsem zatím pana Štěpána zpívat neslyšel...Navíc je elektronický podkres u "třináctek" daleko citelnější....Lord DarkThep je jeden z největších kytarových talentů na české scéně.Z recenzí se dá souhlasit pouze v tom,že bicí je opravdu strojové. Nicméně bubeník je již přítomen :)
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.